Cílem konstelace není předpověď budoucnosti (která je v našich
rukách a spočívá v naší svobodné volbě), ale metaforické zobrazení
současné situace.
Zeman: vjemy – síla v pazourech, zakotvení dole. Menší
síla než kdysi, ví, že jeho pozice není tak pevná jako kdysi, ale stále ještě
sebejistota, duelu se vůbec nebojí, je naprosto v klidu. Obrazově: medvěd
grizzly s prackama, co se oženou a skolí kohokoli. V kapse ještě pár
es s nejhorší špínou, kdyby bylo potřeba, tak to vytasí. Má pocit, že
Drahoše vykostí s přehledem, v klidu, pár dobře mířenými údery
pazourů; není to pro něho žádný soupeř. Musel by to být někdo, kdo by po něm
šel jako vzteklý pes, mířil by rychle a přesně na komoru a neuhnul by ani o
píď. (Někdo z ostatních kandidátů by ho mohl více ohrozit, ale Drahoš je z jeho
perspektivy hodně lehká váhová kategorie).
Drahoš: pocity nejistoty, neklid, nemá se o co v sobě opřít. Z duelu má strach.
Zeman na to: no jen pojď pašíku, plácá národ po zadnici a
sype před něj drob. Má ho tam, kde ho chce mít; národ pokorně chroupe a jde
směrem k němu.
Srdce české země: S Drahošem mám spojení, ten mi
prospěje, alespoň mírná změna k lepšímu a snaha o to zde je, myslí to se
mnou dobře. Ale neumí to komunikovat s veřejností tím správným jazykem, tak
jako Zeman. Lidé to nevidí. Má se mnou dobrý záměr. Jsme ve spojení.
Zeman čučí na Srdce české země úplně bez zájmu, kašle na
něco takového; jen škrabe pašíka lidu na zátylku, ten je jeho, toho si vodí,
nad ním má moc a nic jiného ho nezajímá.
Otázka na Zemana: Čím by tě Drahoš mohl dostat? Odpověď:
Musel by na mě vytáhnout pořádnou špínu, ještě větší než já na něho, potřísnit
mě močí, to by otřáslo i mými stoupenci, tomu by rozuměli. To by je šokovalo. Ale
to on neudělá.
Otázka na Drahoše: Udělal bys to? Odpověď: Ne. To není v mé povaze.
Vztah český národ – Srdce české země: Nezájem.
...v té reflexi se víc promítá postoj autora než povaha kandidátů.
OdpovědětVymazat...ale je to jen můj pocit, ze dvou posledních otázek..