Jednoho dne to přepískne a koule šplouch do studánky. To už není zahrávání si, to už je průšvih na kvadrát, neboli průser. Královský atribut symbolizující jeho moc, potenci, pevné chlapské usazení v hlubině bytí, zmizel. Nyní před sebou máme svět, v němž král, nebo jeho důležitá část, chybí. Lidově řečeno, máme vykleštíno. Zbyde prázdno, chybění něčeho na hluboké úrovni. Nyní princeznino nevědomí křičí touhou po tomto chybějícím atributu. Jejím nerespektováním řádu, byl vyloučen ze hry, došlo ke katastrofě, ale současně vznikla touha, chybění, zkušenost, jaké to je, když v duševním světě tento atribut chybí. Díky tomuto kontrastu se mohou věci pohnout dál.
Ihned přijde princezně z hlubin vesmíru odpověď: je jím žabák. Z jejího pohledu cosi odporného a nízkého, co má do podoby "chlapa" daleko, asi tak jako je od diamantu vzdálen výkal. Z optiky vesmíru je však žabák potenciální král. Ona to ale zatím netuší.
Co představuje Žabák?
Žabák symbolizuje zakletého muže. Co je oním zakletím? Možností je více. Může jít o muže, který kdysi cosi spáchal a trpí pocity viny; prahne po vykoupení; to mu může poskytnout jen bolestná zkušenost, díky níž on pocítí: dokonáno jest, dluh byl splacen, vykoupen; nyní si mohu odpustit. Může jít ale také o muže, který nic špatného nespáchal, ale je hluboce zatížen jakousi vinou - vinou, jež na něho naložila jeho matka. Jde o chlapce, který si díky přehnanému pocitu odpovědnosti nechal "naložit" přílišný náklad, který nese za svou matku (či jinou důležitou ženu). Často taková situace nastává, chybí-li v rodině otec, a chlapec tuto úlohu (partnera matky) převezme na sebe. Pod touto tíhou se hrbí, kuňká; schovává se zakukleně ve své tůni. Ať tak či onak, jde o muže, který je zakletý do subjektivního komplexu viny, přičemž toto zakletí nemusí nijak souviset s vinou faktickou. Do tohoto bahenního komplexu je chlapec, mladý muž uvrtán, začarován a nemůže se prozatím projevit ve své plné podobě. Tudíž princezna zatím neví a nemůže vědět s kým má tu čest.
Žabák se k princezně vtírá a touha po společném jídle a po té ložnici v podstatě explicitně naznačuje touhu sexuální: žabák by rád s princeznou obcoval celou svou smyslnou touhou. Jak daleko mu princezna vyhověla, ponechme otevřené. Avšak v určité fázi jejich intimního sexuálně - vztahového sbližování princezna už nevydrží skrývat svůj nahromaděný odpor a přichází pravděpodobně nejzásadnější okamžik pohádky: princezna mrští vší silou žabákem o zeď.
Co tento moment představuje? I když nám při něm může naskakovat husí kůže, představuje tento moment obrovské vysvobození pro oba zúčastněné.
Z perspektivy muže jde o profackování, protrpění, ustání bolesti a katarzi, která muže vyváže ze vše "domnělých" vin vůči jakýmkoli ženám. Zkusíme to více vysvětlit. V návalu iracionálního až hysterického vzteku princezny, při němž tuhne krev v žilách a chvějí se i nejvzdálenější věžičky na zámku - pokud v sobě mladý muž nalezne sílu a odvahu situaci ustát, neutéct a v plné otevřenosti (a zranitelnosti) čelit uragánu valícímu se z ženského běsu - tak mu dojde, že tento hněv nemohl vyvolat cele jen on sám. Jinými slovy, ono, když žena běsní až takovýmto způsobem, je v tom vidno, že si o na na nás řeší i něco svého, k čemu my sloužíme jen jako katarzní objekt. Tato "objektovost" (to že něčemu nevědomky posloužil) mu "docvakne" i ve vztahu k vlastní matce. I vůči ní byl objektem (věšákem), na nějž matka cosi zavěsila. Toto hluboké uvědomění po úderu tyče zenového mistra, respektive princeznin běs, jež mu rozčísl pěšinku, mu tzv. otevře oči. Jakoby poodstoupí ze svého komplexu viny, v němž celou dobu vězel a zjistí, že již stojí mimo něj; že on není oním viníkem, do kterého byl obsazen jak svou matkou, tak princeznou. Tím vyvstává klid a odstup a v klidu nechá princeznin běs "projít skrz"; stejně tak všechny emoce a zátěže matčiny. Už jí není věšákem; poodstoupil ze staré role. Nyní má velké poznání: uvědomuje si emocionální aspekt ženskosti, který nesouvisí s ním samým, jak si celou dobu (pod tíhou viny) namlouval. Jednoduše řečeno: velká část je její, ne moje. Díky, tuto část si po nech, jakoby řekl žabák; jeho žabí kůže splaskává a stojí zde poprvé nahý mladý muž ve své skutečné podobě - mladý král. Nový reprezentant královské moci, síly a řádu, který byl postrádán.
Z perspektivy ženy, princezny, jde také o klíčový moment. Do té doby do žabáka (ono nemužného a nemožného tvora) špíše klovala: trousila narážky, snižovala, sypala jed. To byly reakce, které jej v žabí kůži (komplexu viny) stále udržovaly. Vždy se totiž našel rozumný důvod, racionální zdůvodnění, proč je takový a makový. Nešlo říci, že by se princezna zcela mýlila. Avšak moment totálního agresivního výpadu je jiný: to se již nijak zdůvodnit nedá. To je autentický výhřez přírodní energie v její syrovosti. Princezna se tak říkajíc odkope, ukáže skrz naskrz, vyhřezne celá do prostoru; možná poprvé a možná naposledy. Její "primal scream" navždy setře její nátěr "dámy"; projeví se plně jako žena z maska a kostí. A v tomto výhřez ukáže to, co celou dobu v sobě nesla: odpor a vztek na vesmírný řád (boha, svět a všechno vůbec), který nikdy nepřijala, a který byl na začátku pohádky zobrazen jejím hraním si s královským zlatým jablkem. Celý život se chovala jako fracek, nedospělec, protože v ní doutnal odpor vůči archetypu řádu (ten je v pohádkách představován Králem). Teprve mrštěním žabáka o zeď, se tento odpor plně projevil a zvědomil. I jí nyní dojde, co celou dobu nosila na srdci za hořký kvas. (Tento moment však nastane jen pokud je vypuštění kvasu totální - stoprocentní - až do dna!) Dojde to jí, i žabákovi.
Oba jsou nyní vysvobozeni a proměněni. Navzájem sebou "proskočili" a umožnili si vyrůst do své dospělé podoby. Změnila se perspektiva, jíž vidí jeden druhého. Ona jej nyní vidí v jeho pravé podobě: jako mladého krále, po kterém tak prahla. On nyní ustojí její emoce, dovede jí být na blízku a ví, které aspekty její emocionálního projevu si nebrát osobně (nenakládat si, nenechat se manipulovat přes pocity viny).
V závěrečné fázi praskají obruče věrného Jindřicha. Jindřich představuje zdravý, maskulinní aspekt žabákovy psychiky. Praskání obručí sděluje, že k plně probuzenému muži patří srdce a emocionalita, stejně tak jako k ženě; že správný, zdravý chlap má nejen "koule", ale i "srdce". Zdravý chlap prostě svobodně cítí a své city svobodně projevuje. Právě uvolněným, nesešněrovaným citem a srdcem se vyznačuje zdravé mužství.
Zveřejněno 18.10.2015
Žádné komentáře:
Okomentovat